Knihovna je od úterý 4. května 2021 opět OTEVŘENA.

SOUTĚŽNÍ ÚKOL č. 2 – úterý 24.3.2020

Dnes jsme pro vás připravili pověst o mlýnu, který kdysi býval naší Dolní Lhotě.
Vašim úkolem je napsat nám na knihovna@dolni-lhota.cz, ve které dnešní budově v Dolní Lhotě býval mlýn. Pokud nevíte, určitě vám napoví vaši rodiče nebo babičky či dědečci. A pozor – Lipska to nejsou! 🙂
Nemusíte psát přesné číslo popisné, stačí popsat jeho umístění, barvu apod.


Maňasů mlýn v Dolní Lhotě

Potůček lhotský měl pro dva mlýny málo vody. Když mlel mlynář hornolhotský, tak stálo mlýnské kolo v Dolní Lhotě u Maňásků. Taktak, že se oba mlynáři uživili! A chodili sem z daleka také zloději. Z Uher, ba dokonca až z Turecka!

Vypravuje o tom stará pověst.

Jednúc přišli na Valachy pod Komonec lúpežníci. Přihnali sa na koňách áj se šavlama. Když dolnolhotský mlynář viděl vedle mlýna utěkat lidi k horám, věďél, že je zle.

„Mosíme utěkat také!“, pravíl svojí ženě. „Turci chodí podél vody a rabujú!“

„Katuško!“, zavolál na služku. Maňáskovi si ju vzali jako maličkého sirotka. „Vyveď honem krávy a zapřihni do voza!“

Udivená stračena áj s Březulů smutně bučaly. Snáť áj ta němá tvář čula něco zlého.

Potém naházali do voza peřiny, šaty, trochu jídla, mynářka vzala do náruče svú malú cérečku a s pláčem opúščela mlýn. Áj černý Brok šél s nima… „Na teba nesmíme zapomenút! Nenecháme ťa tady. Přídú zlí ludé a byli by áj na tebe zlí!“, pravila Katuška. „Budeš nás hlídat áj v horách!“

Maňásci sa usadili v húščině mezi Komoncem a Slavičákem. Tam sa Turci nedostanú! Byli zvyklí na samotu ve mlýně, ale tady sa to nezamlúvalo ani kravičkám, třebaže měly zde trochu paše.

A najhúř na tom byla ta nejmenší uprchlica. Zapomňéli doma její panenku. Dostala ju od kmotřičky a ve spěchu ju nechali pod kolébků.

„Já scu panenku, já scu panenku,“ křičala bez přestání.

„Počkaj, počkaj, zajtra ráno ti panenku donesu,“ slubovala Katuška, když večér uplakanú Janíčku uspávala.

Ráno mynářka Katušce vymlúvala, aby sa už do mlýna nevracela, ale ona mysléla, že tam Turci ešče nebudú, tak přeca šla.

Turci tam ešče nebyli. Všécko bylo na dvoře tak jak včéra. Panenku v izbě našla. Ponáhlala sa jak mohla, ale když zamykala dvérca, v téj počula dupot a za olšovú chrástkú uviděla koně áj vojáky. Byli to Turci. Jeden cérku zdrapíl, cosi zamumlál a už ju tahl pryč. Nezpříkala sa. Aj by to bylo nadarmo. Šla s ním. V dědině viděla vícej cérek. Turci ich pochytali na rabůvce.

Když odváďali Katušu ze Lhotky, upustila pod jalovčinek klúč ode mlýna. Mysléla si, že Turkům uteče a klúč zaséj veme. Ale už sa do Lhotky nevrátila. Turci ju dobře hlédali a odvézli až do Turecka. Prodali ju tam. Kúpil ju tam jakýsi bohatý člověk. Měla sa u něho dobře. Dlúho to trvalo, než sa naučila řečňovat po turecku a mohla řéct, co si to donesla za panenku.

A dopadlo to s ňú dobře. Chudá cérka ze Lhotky stala sa v Turecku paničkú.
Pod Komonec sa už nevrátila. Maňáskům ze Lhotky poslala z Turecka balík hraček áj peněz.
A za turecké peníze si u Maňásků postavili nový mlýn. Potém im ludé přestali říkat Maňásci a pravíli im už Maňasé.

Jejich mlýn stojí dodnes.

Zdroj: „Luhačovicko – Místní a pomístní jména v dějinách a pověstech“ od P. František Müller (1910-1985). Tuto pověst vyprávěla roku 1951 paní Františka Boráňová z Horní Lhoty č.p. 11. Kniha je dostupná v naší knihovně.
O stejné pověsti se píše i v knize „Dva dějepisné čtyřlístky“ od Čeňka Kramoliše (vyšla 1947).


Správná odpověď: Dolní Lhota č.p. 35